Myslím si, že opravdu každé dítě vždycky chtělo mít nějaké zvíře, když vyrůstalo. Protože podle mého názoru by taky každé dítě mělo mít nějaké malé zvíře, aby se to dítě naučilo odpovědnosti. Protože já si myslím, že právě díky některým zvířátkům se děti potom učí zodpovědnosti a taky potom ví, jak se dospělosti lépe chovat. Vzpomínám si taky na sebe, jak mi moje babička vždycky vykládala, že jako malá chtěla mít doma pejska a kočičku. A to všechno jenom kvůli tomu, že to měla taky její kamarádka. Moje babička ale měla vždycky to štěstí, že u nich na vesnici se vždycky našel někdo, kdo právě doma měl malá štěňátka, takže se jich taky chtěl zbavit.

V té době se ještě žádná štěňátka neprodávala, protože v té době, když moje babička vyrůstala, tak spíše každý byl opravdu moc rád, že se jich dotyčný chovatel zbavil. Tak když se koťata nebo štěňata někomu narodila, hned se jich chtěla rodina zbavit, protože zvířata jen přidělávala práci. A jsme ráda, že se babičce tento sen splnil, že konečně mohla mít doma štěně, které si vysnila. Samozřejmě, že v té době také byly různé situace, kdy štěně mít doma prostě někdo nemohl, protože když byla rodina chudá, tak si samozřejmě nemohla dovolit živit psa. A víte vůbec, jak se třeba v té době, kdy moje babička vyrůstala, psi živili?

To nebylo jako nyní, že se kupovaly kvalitní výživné granule. Babička mi říkala, že psi dostávali pouze zbytky od stolu a hlavně kosti. Myslím si, že dnešní chovatelé by se jenom chytali za hlavu, ale dříve to tak prostě bylo. Dříve se kladlo hlavně na to, aby zdravá, a hlavně výživná strava byla hlavně pro rodinu a malé děti a na posledním mstě byla zvířata. Já jsem taky ještě vyrůstala v té době, kdy se dbalo hlavně na lidi, dnes je to někdy i tak, že někdo dává více lásky a péče zvířeti než třeba vlastnímu dítěti. Je to sice každého věc, ale mě osobně se tohle nelíbí. Taky mám doma dva psy, ale vždy můj syn je na prvním místě.