Každý na ni pohlíží z jiného úhlu. Někdo má pocit, že je skvělé mít přístroj, se kterým můžeme být ve spojení kdykoliv a s kýmkoliv na světě ihned, na druhou stranu se najdou lidé, kteří si myslí, že s telefonem přišla akorát lenost, netrpělivost a nulová snaha si na cokoliv vzpomenout a pamatovat si to. Ať už se řadíte do jakékoliv skupiny, je to vlastně v pořádku, jen nesmíte být slepí i k druhému názoru, protože oba jsou vlastně pravdivé. Jak se říká, nic se nemá přehánět, jenže přesto se mezi námi najdou případy rodičů, jejichž děti, které už jsou školou povinné, umí stěží polovinu toho, co museli umět a zvládat děti dříve.

Jenže aby toho nebylo málo, jejich rodiče se často ohání větou „Za to já nemůžu, to je dobou.“ a zdaleka nejhorší na tom je, že jim to prochází a děti jsou tím omluveny. Pokud však takto půjde aktuální doba dál, bude se to jenom zhoršovat a prohlubovat se negramotnost dalších a dalších dětí, které už si neumí ani pořádně hrát s ostatními dětmi, takže jejich socializace je na absolutní nule. Otázkou je, proč k tomuto dochází ve stále více případech, proč rodiče tvrdí, že nemají na své děti čas a tak podobně. Každý by si měl sáhnout do svého svědomí a než neustále koukat do mobilu, tak radši zvednout hlavu a rozhlédnout se kolem sebe.

Vlastní zkušenost
Já, ačkoliv je mi 22let, se svým názorem řadím do skupiny druhé. Jsem možná trochu staromódní, ale miluji například psaní dopisů a nesnáším fakt, že už to v dnešní době skoro nikdo nedělá. Spolužáci ve škole se mi kvůli tomu často smáli, a taky proto, že oni telefony už dávno měli a já ne. Nechci vypadat jako odpůrce nových technologií, to ne, jsem ráda, že kontakt s lidmi, které nemáme zrovna na blízku, je usnadněn, jen nesmíme zapomínat, že i tento skvělý vynález má svou negativní stránku, kterou mnoho lidí sice nechce vidět, jenže tu přesto je.