Vezměte si třeba takový web IDOS. Internetovou stránku, kterou určitě znají mnozí z vás, především ti, kteří jsou nuceni trávit třeba i nemalou část svého života dojížděním. Pochopitelně někam, ne něčeho.

Tací jedinci, mne pochopitelně nevyjímaje, by se tudíž měli co chvíli plahočit na autobusovou zastávku, zastávku městské hromadné dopravy či vlakové nádraží a tam by měli hledat a pročítat vyvěšené jízdní řády, aby věděli, kdy jim pojede ten nejpříhodnější spoj, kdy budou v cíli své cesty a kdy, kde a jak budou přestupovat. Případně by takoví lidé měli stát ve dlouhých frontách u okénka Informací, pokud by na k tomu určeném místě nebyl vyvěšen právě ten jízdní řád, který je jim zapotřebí.

Ovšem většina lidí tak nečiní. Namísto dlouhého hledání ve vyvěšených nebo třeba i knižně vydaných jízdních řádech zavítají takoví našinci právě na zmíněný vyhledávací web. Protože tam je to všechno pohromadě, je to tam dokonale uspořádané a člověk se tam dozví v mžiku vše, co potřebuje, aniž by musel vystrčit nos z domu.

Otevřete si tuto stránku a hned máte na výběr, jaký dopravní prostředek míníte použít. Zda autobus, vlak, letadlo, městskou hromadnou dopravu toho kterého z vybraných měst nebo jejich kombinaci. Samozřejmě pokud je nějaký takový dopravní prostředek na onom místě k dispozici.

Do příslušných okýnek napíšete, odkud a kam chcete jet, je-li vám líno přestupovat a přeskakovat jízdní řády obsahující přestupy, zaškrtnete malé políčko pod tím, vyberete si vhodné datum a čas příjezdu či odjezdu a necháte web, aby odvedl veškerou s hledáním související práci za vás. Případně si vyberete vhodnou zastávku a požádáte ho, aby vám vyhledal to, co z ní kdy jede.

A on svou práci odvede. Vyplivne vám podle něj nejideálnější spoj a po něm i spoje podle něj méně ideální. A přidá ke každému z nich i nějaké ty detaily, jež pochopí všichni, kdo umí číst. Zkrátka skvělý pomocník.

I když je to spíše pomocník nebo škůdce? Protože lidem sice usnadňuje práci a šetří čas, jenže na druhou stranu co?

Kdysi jsem pamatoval jednu negramotnou paní, jež tu žila a jež se na zastávce musela ptát ostatních, zda by jí nenašli spoj. Protože to nedokázala sama. Stejně si pak počínalo pár dalších spoluobčanů vesměs vyššího věku, kteří na to kvůli dioptriím neviděli nebo údajně neviděli.

Zatímco dnes?

Dnes už si každý hravě najde na internetu kdejaký spoj. Ovšem ruku na srdce – kolik z vás si kvůli tomu ještě dokáže najít spoj i v zastávkovém jízdním řádu, bez internetu? Kolik z vás se vyzná v těch všech značkách v něm? A kolik z vás se musí ptát v naději, že jim někdo pomůže, protože „na to bez brýlí nevidí“?